Ilustrační fotografie
V prvních zářijových týdnech jsme podnikli ještě jednu cestu.
Ta tentokrát směřovala do zahraniční, kde cílem našeho putování byl jeden z nejkrutějších vyhlazovacích koncentračních táborů v Evropě, a to polská Osvětim a Březinka. Po několika prvních krocích po dlažbě tábora nikdo z nás nepochyboval o tom, že nacismus byl tou nejodpornější ideologií v dějinách lidstva. Tiše a bez jediného slůvka jsme procházeli místy, kde na každém kroku kdysi dávno číhala smrt. Nahlédli jsme do pecí krematoria, kde už naštěstí nehořel oheň. Šli jsme po cestě, kterou sami vězni nazvali „cestou smrti“, která pro ně neměla konec, na kterém by se mohli otočit a vrátit. My ale to štěstí měli a máme, my jsme se na jejím konci mohli otočit a vrátit zpátky do reality a do naší školy plní zážitků a nezapomenutelných vzpomínek.