Naši exkurzisté
Sami studenti dali podnět k návštěvě této firmy...
Chodit do školy neznamená jenom sedět v lavicích a poslouchat výklad učitelů, plnit domácí úkoly nebo v dílnách rozvíjet praktické dovednosti. Dnešní svět je čím dál ostřejší a pro nás lidi je mnohem náročnější se v něm vyznat. Škola by měla pomoci studentům zorientovat se v něm, vytvořit si zdravé návyky, které je přesvědčí o tom, kdo skutečně jsou, tedy o jejich člověčenství. Mladí lidé by si měli během svého dospívání uvědomit, na čem jim jednou v životě bude záležet, co budou v budoucnosti dělat…
Proto se my, dospělí, snažíme tak trochu korigovat to, jak naši studenti nakládají se svým volným časem, co by chtěli, o co mají zájem, do čeho se sami kreativně zapojují.
V trendu tohoto pedagogického přístupu předávání kompetencí i důvěry jsme tak zareagovali na návrh studentů strojařů, kteří mají zájem o zemědělskou techniku, a zprostředkovali jsme jim návštěvu firmy Bednar F.M.T., která nejenže je původem česká a velmi úspěšná, ale také, což je pro nás důležité, se významně svojí výrobou podílí na ochraně životního prostředí a krajiny, protože vyrábí kultivační, hlavně mulčovací a secí stroje.
Vojtěch Závodský z 1M ročníku se podělil o své zážitky:
„V pátek 7.2. jsme se vydali do Rychnova nad Kněžnou na exkurzi do firmy Bednar F.M.T, která je zaměřená na produkci strojů zemědělské techniky. Hned u vchodu nás uvítala milá paní, která nás zavedla do zasedací místnosti, kde jsme měli připravenou malou pozornost v podobě reklamních předmětů firmy a občerstvení. Jakmile jsem se usadili, dostali jsme základní informace o vzniku této rodinné firmy, jaké pracovní pozice nabízí a s kým firma spolupracuje. Pak jsme se vydali na prohlídku do výroby.
Zajímavou věcí, kterou jsem nevěděl, je, že firma Bednar vyváží své stroje téměř do celého světa, proto se tu nenosí žádná nekvalitní práce. Přemýšlel jsem o tom, že abych se tady uplatnil, musím nejen dobře rozumět strojařině, být zodpovědný ve své práci, pružně se přizpůsobovat požadavkům firmy a rozumět mnoha dalším oborům, dále také znát jazyky, abych se domluvil v zemi, kam se stroje dodávají. Byla by to pro mě určitě výzva získat zkušenosti při nějakém výjezdu k odběrateli a reprezentovat tak Česko.
Pochopil jsem také, že v tomto oboru nelze usnout na vavřínech a že je potřeba se stále zdokonalovat. Jel jsem proto domů s vědomím, že možná jednou, když to nevzdám, tak se dostanu do nějaké úspěšné firmy, kde zúročím vše, co jsem se ve škole naučil.“