Stužkovaní žáci
26. duben byl pro naši školu tak trochu sváteční...
26. duben byl pro naši školu tak trochu sváteční. Po dlouhých měsících distanční výuky se nám do odborného výcviku vrátili studenti všech ročníků, ročníky maturitní pak usedli do lavic ke konzultační výuce. A tak se z dílen zase ozývaly CNC stroje, soustruhy, frézy a vrtačky mísící se s hlasitým štěbetáním studentů. Nikdo se nemračil, protože každému už se po škole a kamarádech opravdu stýskalo. Jediní studenti 3. ročníku učebních oborů Nástrojař, Obráběč kovů, Strojní mechanik a Klempíř se moc nesmáli. Ti si totiž uvědomovali a uvědomují, že za měsíc je čekají závěrečné zkoušky a oni na téměř šest měsíců „vypadli“ z výuky, takže mají co dohánět. A v tom je ještě utvrdilo stužkování, které bylo původně plánované na měsíc listopad, ale díky malému „nepříteli“ se odsunulo až na středu 28. dubna. I tak to byl okamžik, který je posunul do role absolventa čekatele. A tak sluníčkem prozářený školní dvůr na pár minut zažil okamžik slávy, kdy deset mladých mužů za přítomnosti svého ředitele z rukou třídní učitelky přebíralo „jízdenku“ do autobusu směřujícího k dospělosti – černobílou stužku, kterou mohou až do závěrečných zkoušek hrdě nosit na hrudi. Zvláštní bylo toto stužkování ještě tím, že to bylo v historii první… a věřme, že i poslední… stužkování v rouškách.